Na život, a především smrt

Lukáš Holubec : I-divadlo.cz, 06. 06. 2025

První premiérou jednadvacáté sezóny Divadla D21 se stala adaptace rozsáhlého románu současného slovenského spisovatele Jozefa Karika Na smrt. Téměř sedmisetstránková kniha by se dala zřejmě i označit ságou, která své čtenáře provází koncem dvacátých let minulého století probíhajících v malém slovenském městě, přičemž sleduje dvě hlavní postavy, jejichž další kroky vedou mimo jiné i do mafiánského prostředí New Yorku či do osvětimského pekla. Dramatizace a režie se ujal Adam Steinbauer a nutno dodat, že dokázal přenést na jeviště velmi povedenou úpravu. Sezóna s názvem Z(a)tracený mládí! začala v Divadle D21 tedy ambiciózně, ale především nastavila laťku pro další premiéry dosti vysoko.
Příběh především dvou hlavních postav Karla a Viktora začíná ve dvacátých letech ve slovenském Ružomberoku, což je mimochodem rodné město i spisovatele románu Jozefa Kariky. Jejich mladistvé soupeření o židovskou dívku Sáru je tragicky ukončeno pokusem o její znásilnění třetí osobou, kterou Karel v rámci rvačky zabije. Karlův přítel Viktor sice bere usmrcení na sebe, ale oba stejně záhy opouštějí domovinu, a jejich osudy se tak ve složitých třicátých a tragických čtyřicátých letech ubírají odlišnými směry. Dokonce se mezi ně dostane i oceán, neboť zatímco Karel studuje medicínu v Mnichově, a je přímým svědkem nástupu národních socialistů, Viktor se snaží prosadit v New Yorku, což se mu po určité době podaří. Jedná se však o činnosti v mafiánském spolku Murder Incorporated, který byl fúzí italského a židovského podsvětí. Už jen toto rozehrání je samo o sobě myslím si velmi lukrativním trailerem.
Děj je rozčleněn do několika kapitol, což jednak pomáhá přehlednosti, nenásilně posouvá příběh časem i místem, a také naplňuje sdělení tvůrců, podle nichž se jedná o divadelní seriál. Jednotlivé díly mají skutečně své vlastní zápletky a gradace. Je pravda, že hned druhá část věnující se Viktorově působení v Murder Incorporated se zdá být zbytečně natahována, navíc se samotnou celkovou zápletkou má společného možná nejméně. Ovšem když pominu, že zahrnuje delší časový úsek (1930–1939), tak je následujícími strhující situacemi tak trochu opomenuta. Hned v další části totiž sledujeme třináctileté počínání si Karla. Nejprve jako studenta, jenž Hitlerův nástup bere s nadhledem, až po jeho aktivní zapojení, které ho postupně dovede až po bok Mengeleho a k nechvalným lékařským pokusům, což je samozřejmě daleko více strhující část představení.
Popisování děje pomalu opustím, abych případné předlohy neznalé diváky nepřipravil o zážitky. Snad jen doplním, že oba hrdinové se přirozeně ještě setkají, stejně tak do děje promluví i jejich mladistvá láska Sára, a rovněž další obyvatelé Ružomberoku. Vzhledem k původu asi ani nepřekvapí, že se příběh přesune i do Osvětimi. Mimochodem věděli jste, že slovenská vláda během 2. světové války za každého deportovaného Žida platila Německu 500 říšských marek?
I téměř tříhodinová stopáž s přestávkou neubírá solidnímu tempu a je dost pravděpodobné, že divák bude do představení vtažen již v úvodu. Vesměs mladí herci hrají energicky a autor adaptace Adam Steinbauer si společně s dramaturgyní Annou Smrčkovou dali velice záležet, aby hra neměla hluchých či nudných pasáží. Velký objem práce na inscenaci odvedla i scénografka a autorka kostýmů Karolína Srpková. I když z vizuálního pohledu mám ke hře své výhrady. Předně částečné zapojení mikrofonů mi přišlo zbytečné až rušivé, ale dost možná jsem jen neodhalil nějaký jejich skrytý význam. Podobně se to má s umělým trávníkem, který sice zapadá do zřejmě záměrně kýčovité výpravy, ale opět mi to žádné dojmy neumocnilo. O nadměrném používání stroboskopu a kouře v českém divadle snad už ani nemá smysl psát. Naštěstí precizní herecké vedení režisérem Adamem Steinbauerem a pochopitelně i samotní herci tyto doplňující složky hravě přebili, a o síle textu jsem se pravděpodobně zmínil již dostatečně.
Z hereckých výkonů své party nejvíce zvládli oba hlavní protagonisté. Michal Kraus jako Viktor má své charisma, ale o něco zajímavější se zdá být Karel Viktora Zavadila, což je však dáno spíše vývojem jeho postavy. Z dospívajícího chlapce se stane sice nechtěně, ale přeci jen monstrem. Jeho instruktáž, jak ideálně vést výslech, je stoprocentně mrazivá a lékařský experiment mučení malého chlapce může vyvolat i fyzické znechucení, což by si taková scéna ve své obludnosti a nelidskosti zasloužila. Vyvrcholení celé inscenace oba herci zvládli také na výbornou. Ostatní účinkující měli nelehký úkol ztvárnit celou řadu vedlejších postav, což se jim víceméně dařilo. Kvarteto hostujících herců jako by mentorově vedla stálice souboru Divadla D21, bezchybný Petr Pochop.
Inscenace Na smrt je rozhodně výraznou částí bohatého repertoáru Divadla D21. Nejenže vrchovatě naplňuje motto současné sezóny, ale také výtečně doplňuje ostatní tamější hry, s nimiž tato scéna seznamuje děti a mládež. K tomuto účelu je vhodně vyhotoven jinak stručný program k představení, obsahující ale vysvětlení pojmů jako Křišťálová noc, Arizace nebo Noc dlouhých nožů, což si řekněme upřímně může být téměř devadesát let od těchto skutků již pro mnohé neznámými hesly. O Murder Incorporated a Lucky Lucianovi samozřejmě ani nemluvě, ale to si také nenalhávejme, že by americké dějiny byly pro Evropany nějakou rozšířenou zájmovou činností.
Adam Steinbauer opět potvrdil, že v komornějších divadelních prostorech se umí nápaditě umělecky pohybovat. V případě Na smrt se navíc projevil i jako zdatný autor adaptace. Bohaté dějiny dvacátého století mají sice značné zastoupení v divadle, filmu i literatuře. Navíc v Divadle D21 jsou nepřehlédnutelnými inscenacemi hry o našich prezidentech Edvardu Benešovi a Emilu Háchovi, ale obraz jedince či v případě Na smrt dvou jedinců, které soukolí dějin odstředilo na zcela odlišné strany, ukazuje tragičnost historie zcela hmatatelně. Odhaduji, že divák by si mohl odnést nebývale silný zážitek.

Odkaz na původní zdroj

Více o představení Na smrt